Žitím života svého donucen,
k pití alkoholu jedovatého.
Ráda dožití není
a mé tělo se mění.
Duše stoupá vzhůru,
kde hodlá podstoupit očistnou kůru.
Avšak peklo jakoby silný magnet na duše mělo,
a jejich počtem se oproti nebi skvělo.
Upadám v zapomnění každou chvíli
a na zemi si nikdo nevzpomene na mou píli.
Pouze sestra má, sestřička,
jenž líbala mě na líčka.
Za mého bytí i nebytí,
věnovala lásku našemu soužití.
Tímto jí patří za vše dík.