Zdeněk Mahdalík

Jsem velmi závislý,

nejde tomu odolat.

Je to silnější a silnější.

Takové je se zamilovat.


 

Je mi to líto,

možná jednou pochopím to.

Já si z toho dělal srandu

a teď je mi do breku.

Věřil jsem ti, že to neuděláš,

ale pravdu už znáš.

Nechci tě ztratit,

pokusím se ti odpustit.

Miluji tě, pokud víš,

jednou to snad pochopíš.


 

Ty jsi má láska, ty jsi můj svět,

to nemůže vyjádřit těchto pár vět.

Jak moc tě miluji, jak tě mám rád,

celý svůj život chtěl bych ti dát.

Nikdy už tě neopustím, to mi můžeš věřit,

ty jsi ta, které chci své srdce svěřit.

Moje srdíčko bije jen pro tebe,

ze všeho toho štěstí mě příjemně zebe.

Děkuji za to, že jsi tu se mnou,

život je zázrakem takto ve dvou.

Posílám pusinku a velké pohlazení,

Tvůj miláček, co u Tebe zrovna není.


Kdo je ta dáma?

Vždy vedle mě stojí…

Jíž každý se bojí…

Kdo je ta dáma?

Kráčí dál se mnou…

Dnem i nocí temnou…

Kdo je ta dáma?

Co se mnou si lehá…

Jak pes za mnou běhá…

Kdo je ta dáma?

Tichá a věrná…

Úlisně vtěrná…

Kdo je ta dáma?

Co dělá, že nic…

Co chce pořád víc…